Trasu jsme si vybrali podle cestopisu od Jany na inlajn serveru http://inlajn.cz/169-cestopis-odra-nisa-na-bruslich, pouze jsme zvolili opačný směr a jeli jsme jedny inlajny a jedno kolo, které vezlo prakticky vše potřebné, já jsem v batohu měla pouze jídlo, lékárničku a svoje boty J Byla to pro mě asi maximální zátěž, i tak batoh dost převažoval a pokus o malý výskok skončil odřeným zadkem J. Spaní jsme zvolili pod stanem v přírodě nebo kempu. Jela jsem na 80 mm kolečkách, tvrdost 81 A, větší by byly určitě lepší, ale i tak se to dalo zvládnout. S Janiným popisem trasy nezbývá než souhlasit, pouze úsek z Eisenhüttenstadtu do Ratzdorfu jsme našli kompletně vyasfaltovaný, i když asfalt byl poměrně hrubý.
Cestu jsme začali v Hagenwerderu, od nádraží lze na stezku dojet na bruslích a ztratit se snad ani nedá. Až do Zhořelce (Görlitz) vede krásná asfaltovaná stezka, průjezd Zhořelcem je už horší, z velké části dlaždice nebo nesjízdné kočičí hlavy, často i do kopce. Hned za městem ale opět začíná asfaltovaná cesta. Nepříjemný je pouze sjezd, který sice není extrémně prudký, ale končí křížením hlavní silnice. V těchto situacích jsem s potěšením využívala kolo jako příjemnou brzdu. Před podjezdem dálnice je 1-2 km (odhad) polní cesty vedoucí po rovině, do kopce a z kopce, po které se na bruslích prakticky nedá jet. Cestou z kopce a po rovině jsem se nechala táhnout kolem. Trasa od dálnice po Deschku se poměrně výrazně odlišuje od trasy zanesené v mapě. Značení nás navedlo na silničku projíždějící obcemi (Ludwigsdorf, Oberneundorf, Zodel), která sice nebyla nijak zvlášť frekventovaná, ale přece jen jsem se tam na bruslích necítila úplně příjemně. Příjezd do Deschky vedl po staré nevyužívané silnici. Nejsem si jistá, ale přišlo mi, že po původní trase cyklostezky vede nově postavená silnice. Jana ve svém cestopisu zmiňuje rozdvojení cyklostezky v Deschce. My jsme v našem směru na žádné rozdvojení nenarazili, Jana možná myslela toto – nejspodnější cedule je náš směr Rothenburg (trojúhelník je symbol cyklostezky Odra-Nisa), prostřední vede ve směru odkud jsme podle mapy měli přijet.
Zde jsme náš první den ukončili a postavili stan v přilehlém borovém lese.
Druhý den jsme vyrazili směr Rothenburg po parádní asfaltované stezce vedoucí lesíkem nebo po jeho okraji (pozor na jehličí, větvičky a šišky na zemi!) kolem Kulturinsel Einsiedel. Protože jsme ho míjeli sotva jsme vyjeli, nezastavovali jsme se uvnitř, ale hlavně pro rodiny s dětmi je to určitě výborné zpestření, takový přírodní zábavní park. V Rothenburgu skončil asfalt a nastaly kočičí hlavy (do kopce, možná to ale šlo objet) a dlažice na náměstí, kde jsme chvíli hledali cestu dál. Město je to ale naštěstí malé a neasfaltovaný úsek tak byl poměrně krátký. Za Rothenburgem pokračovala cesta stejně jako před ním, pouze zde bylo více borovicového smetí na cestě a také větší množství kopečků směrem nahoru i dolů – většinou krátké, ale často velmi prudké. Jediné co nám po cestě chybělo, byla benzínová pumpa – byla totiž neděle a my jsme potřebovali doplnit zásoby pitné vody. Zachránil nás až přechod do Polska Podrosche – Przewóz. Hned za hranicí byla jak benzínová pumpa, tak otevřené obchody. Po krásné asfaltované cestě jsme dojeli až do Bad Muskau (Lázně Mužakow), kde jsme se ubytovali v soukromém kempu Mühle v Jämlitzer Strasse (10 Euro; původně to mělo být 12,80, ale dal nám studentskou slevu – 3,60 za osobu; 3,60 za stan, 2 za sprchu).
Ráno jsme si prošli Mužakowský park, který je vážně ohromný a rozkládá se na obou stranách hranice. Zde jsme taky viděli první rozbořený most, ty nás potom provázely skoro celý zbytek cesty. Velkou nevýhodou města je absence značení cyklostezky, radši jsme se zeptali v informacích, i když by se cesta dala asi najít i podle naší mapky. Tady je mapka z informací i s vyznačeným kempem. 
Druhý den jsme se do Gubenu vydali po jiné cyklostezce přes Kaltenborn. Začátek byl poměrně hodně do kopce, ale cesta to byla příjemná. Navštívili jsme i Gubin a viděli tak další památku na válku.
Za městem vedla opět krásná asfaltovaná cesta až asi 1-2 km (různá značení, zapomněli jsme to změřit) před soutok s Odrou. Tam následovala polní cesta (původně zde asi asfalt byl), ze začátku dokonce do kopce. Soutok Odry a Nisy není příliš vidět, ale při troše snahy ho lze z břehu zahlédnout, doporučuji ale předem sundat brusle J Cesta dál byla asfaltována trochu hrubším asfaltem, přerušeným pouze 2 pármetrovými úseky štěrku. A protože jsme se rozhodli, že poslední dva dny budou spíše odpočinkové, ukončili jsme dnešní etapu u odbočky na Neuzelle, kde jsme se ubytovali ve velmi příjemném soukromém kempu v Bahnhofstrasse (10 Euro/stan). Cesta cyklostezka - Neuzelle měří asi 3 km a bohužel vede z větší půlky po panelech, které by sice byly sjízdné, ale příliš úzké na odrážení. Společnost nám zde dělal jeden karavanista, tři kozy a milý majitel, který zde provozuje zároveň hospůdku. Večer jsme si prohlídli místí klášterní zahradu ochutnali místní pivo. 
Poslední den jsme se vrátili na cyklostezku, která s výjimkou krátkého průjezdu Eisenhüttenstadtem vedla opět po hrubším asfaltu. Často se dalo dokonce vybrat mezi cestou po povodňovém valu a pod ním, cesta nahoře byla ale poměrně úzká, mým krátkým nohám stačila jen tak tak. Mezi Eisenhüttenstadtema vesnicí Brieskow-Finkenheerd byl asfalt kvality výborné. Následovalo stoupání po dlážděném (sjízdně) chodníku, na který navazovala krátká cesta po silnici. Cyklostezka byla však od aut oddělena vysokými svodidly a následně svedena na starou, prakticky nepoužívanou silnici. Auta jezdila po nově vybudovaném úseku. Etapa z Lossowa do Frankfurtu nad Odrou vedla po silnici, která byla asi nejfrekventovanější, po které jsem dosud jela. Navíc první polovina vedla mírně do kopce a druhá ze 6% zatáčkovitého kopce, který bych – nemít brzdu v podobě kola – musela sejít. Pod kopcem nás už čekal Frankfurt, naše cílová stanice. Pro bruslaře není moc uzpůsoben, ale zato tu mají nádherný park s hřištěm pro děti. Po zkušenostech z Deulowitzer See jsme se rozhodli nejít do kempu u Helenesee (největší kemp v Německu), ale do kempu ve Słubici – polské části Frankfurtu. V naší mapce sice nebyl, ale zato byl na novější mapě u stezky a na oficiálním plánu Słubice. Podle mapek a 2 billboardů jsme k němu došli, ale místo Campingplatzu jsme našli pouze Golfplatz. Tak jsme si postavili stan v trávě za městem, skoro u nedalekých Kunowic a prohlídku města nechali na druhý den.
Za prohlídku ve Frankfurtu stojí zejména radnice, Marienkirche a zmiňovaný park na ostrově. Zpátky jsme jeli vlakem do Liberce s přestupem v Chotěbuzi (Cottbus) a Žitavě (Zittau). Celkem jsme měli 4,5 bruslících dnů.
